Být normo je být in

Rozhodla jsem se tedy pro změnu. Sestavila jsem tým, který má zajistit aby má duše i mé tělo byly neustále v optimální kondici. Mám kadeřnici, psychologa, masérku, homeopatku a osobní trenérku v posilovně. Ale jak měřit, že to vše k něčemu je? Jako manažerka s potřebou měření a hodnocení progresu jsem podstoupila psychologický test, nechala jsem si přeměřit celé své tělo a pořídila jsem si fotografie dokumentující stav před. Teď vím, že mám tady ubrat, tam přidat a tohle zlepšit, abych byla ve všech parametrech v oblasti "normo" a tedy zdravá a krásná. Zatím je v pořádku jen věk a váha (ještě že tak).

Cvičím 5 x týdně, pravidelně jím, spím a každý týden mám několik hodin vymezených pro sebe, své tělo a svou duši. Přišel čas průběžné kontroly. Fotka dobrý, psychická pohoda stabilizována, ale přibrala jsem tři kila! Jdu tedy na měření zda mi rostou svaly (ano, měla jsem nabrat přece 5 kg svalové hmoty, abych byla v normě). První měření proběhlo na jiném přístroji, ale princip měření je přece stejný. Ještě si z fyziky něco pamatuju, tak je mi měření pomocí elektrického odporu přece jasné. Ale pozor! Nadváha 10 kg... moc tuku, málo svalů, metabolický věk hrůza a ten vápník... Odcházím na pokraji psychického zhroucení. Jak je to možné, když se tak snažím? Pokládám vedle sebe hodnoty z prvního a z druhého měření a nechápu, jak se některé hodnoty mohou za tři nebo čtyři měsíce změnit o desítky kilogramů?

V rámci zachování svého psychického zdraví se rozhoduji. A dost! Papíry s hodnotami pro porovnání trhám, fotky pro porovnání před a po vyhazuji, sukni co se do ní od 15 let nevejdu a mám ji doma z nostalgie, že do ní přece jednou zhubnu dávám do bazaru, váhu hážu hluboko do komory, osobní trenérce a výživovému poradci píši výpověď. Už nechci být normo. Nechávám si ve svém pečovatelském týmu kosmetičku, kadeřnici, psychologa a homeopatku, cvičím jen tak pro radost a ignoruji veškeré výzvy na měření a hodnocení, zda splňuji hodnoty normočlověka. Nesplňuji a možná jsem tlustá, ale spokojená sama se sebou a mám se ráda. Proto se nenechám stresovat tabulkami normálních hodnot!

A jak jste na tom Vy? Snažíte se být normočlověkem?