Pomoc při zvládání stresových situací

Jsou fakta, která je třeba přijmout namísto vzpírání se – jako je například jistota, že každý člověk jednou „odejde“. Některé věci je možné i změnit (například bydliště, které už nesplňuje naše představy).

Z některých situací lze i odejít (například dítě šikanované svými spolužáky změní třídu nebo školu). Čas vždy ukáže, jestli vnější změnou situace nastala i změna vnitřní – tedy ta podstatná, aby se vše opět neopakovalo znovu. Pouhé vytváření vnitřního odporu, často důkladně skrytého, aby člověk nemusel zažít určitou bolest (příkladem mohou být ženy, které dlouhodobě žijí pod vlivem domácího násilí), vede k fyziologickému stresu.

Fyziologický stres často není ani uvědomovaný, je na buněčné úrovni a má na svědomí většinu zdravotních problémů. Ve stresu jsou do těla vyplavovány toxické látky, které mohou při dlouhodobém působení přivodit závažná onemocnění. Ve stresových situacích se lidské buňky chovají jako při přípravě na boj. Člověk má pak dvě možnosti: útočit nebo utéct. Ale útok může obrátit i proti sobě samému (sebedestrukce neustálými výčitkami). Utíkat před sebou se může pokoušet pomocí látek nebo způsobů, které vedou k závislostem (alkohol, drogy, hrací automaty, hry na počítači, sex apod.).

Náročnou situaci však lze zvládnout i jiným způsobem – a to takovým, že se člověk naučí žít v rovnováze, aby dokázal postupně „správně“ reagovat (tedy přijetím, změnou nebo odchodem) ve stresovém okamžiku a dokázal se co nejrychleji dostat do klidového (uvolněného) stavu. Ne však potlačením (zakázáním si cokoli cítit), popřením (vytvořením si určité iluze) nebo vytěsněním (zasunutím zážitku hluboko do podvědomí).

Ke stavu rovnováhy nám mohou pomoci tyto ověřené metody:

• Soustředění pozornosti na dech – uvolnění se dostaví velmi rychle.
• Koncentrace na tělo (autogenní trénink) – uvolnění přichází po několika minutách.
• Soustřeďování pozornosti na každou činnost, kterou během dne provádíme (i tu méně příjemnou nebo rutinní).
• Antistresová cvičení (soubor jednoduchých cvičení trvající asi pět minut).
• Imaginace a kresba (využití přínosu tzv. katatymně imaginativní terapie – volně přeloženo terapie podle duše).
• Hudba (relaxační a klasická).

Nejen výše uvedený „balíček“ metod nabízím všem, kteří si momentálně nebo dlouhodobě neví rady se svou životní situací. Metody mohou být doplněné o další, neboť závisí vždy na jedinečnosti člověka. Je však potřeba zařadit některé z možností, které vedou k žádoucímu rovnovážnému stavu, do svého každodenního života. Jen pak může nastat vnitřní změna.

Výsledkem pak je, že se tělesné buňky uvolní a mohou přijímat kyslík, vodu a živiny, a tím se rychleji regenerují (stažená buňka je „přidušená“). Dochází tím k eliminaci zažívání utrpení nejen osobního, ale i společenského. Nikoli však k odstranění životních událostí a jakýchsi „domácích úkolů“, které má člověk na své cestě životem absolvovat. Jde však o jejich prožití na takové úrovni, kdy nevzniká fyziologický stres (viz známé rčení „co mě nezabije, to mě posílí“).