Mandala mýma očima

Externí autor: Eliška Petrovská, zveřejněno 12. 5. 2022

S mandalou jsem se poprvé setkala asi před 14 lety. Bylo to v době, která pro mě byla trochu složitá a sužovaly mne různé zdravotní potíže, mezi nimi i úzkostné stavy.

Od kamarádky jsem dostala knihu s  předlohami mandal a s jejich popisem. Pustila jsem se do vybarvování a zjistila jsem, jak moc mne to baví a jak moc mi práce s mandalami dělá dobře na duši. Přestože to pro můj analytický mozek bylo nepochopitelné, ty chvíle s  pastelkami pro mne byly léčivé. Ukázalo se, že díky mandalám (a nejen jim) se můj život začíná měnit k lepšímu a jsou výborným pomocníkem na cestě poznání sama sebe. 

Nikdy není pozdě

Mandala je pro mne protipólem k  mému bývalému zaměstnání, které bylo spojeno s  logikou, s analýzou, s pamětí a s čísly. Proto jsou pro mě mandaly důkazem, že nikdy není pozdě začít s  něčím novým. Také jsem si ověřila, že člověk nikdy přesně neví, co všechno se v  něm skrývá.

Jen začít

Často jsem si říkala, že bych jednou chtěla umět takové krásné mandaly sama vytvořit. Stačilo jediné...prostě to zkusit. Bylo to jako s  chůzí u malého dítěte. První krůčky byly nejisté a nesmělé. Sama jsem ale byla velmi překvapená, co mi pod rukama vzniká. Mandaly ke mně přicházejí různými způsoby, někdy při procházce v  lese, jindy ve spánku a často před probuzením.

Možné je vše

S některými mandalami jsem zažila úžasné a neuvěřitelné příběhy, jiné vznikají prostě jen tak.

Nějakým zázrakem se přihodilo i to, že jsem mohla uspořádat několik výstav. Z mandal, které skrze mou ruku spatřují světlo světa, také sestavuji již několik let nástěnný kalendář pro své blízké.

Mám velkou radost, když mandaly někoho potěší nebo inspirují k  tomu vzít papír a pastelky (nebo jiné výtvarné potřeby) a pustit se do vlastního příběhu s  mandalou. Jsem moc vděčná za to, že skrze mne mohou mandaly vzniknout, a také za to, že mám ve své blízkosti lidi, kteří mě v  tvorbě podporují.

Chcete se také podělit o svůj příběh? Napište nám!

Chci, aby mandaly pomohly i mně

Autor článku

tento článek nám poslala

Eliška Petrovská

Podobné články

pomocná ruka

Oslava dobrovolnictví

Letošní nominace na cenu Křesadlo byla pro Zuzku velkou poctou. Ne proto, že by šla „bojovat o první místo“, ale proto, že se ocitla mezi lidmi, kteří dělají dobro pro ostatní se stejnou oddaností a tichou vytrvalostí, jakou do své práce vkládá ona.

Číst dál

Nový příběh na stezce sv. Antoníčka

Někdy stačí maličkost, aby se obyčejná cesta proměnila v chvíli, která pohladí. Třeba jen nečekaná mandala z listí na mechu. Nebo rozesmáté dřevěné zvířátko ukryté mezi stromy. I malý dotek krásy dokáže zpomalit krok a připomenout, že svět kolem nás je dobré místo.

Číst dál